|
Je
mi dána veškerá moc na nebi i na zemi…
Milí
přátelé, mládeži, bratři a sestry, hosté, chtěl
bych dnes začít dvěma větami, a rád bych, abyste pozorně naslouchali: Tou
největší překážkou nevěřícím lidem na cestě k Bohu je to,
že neznají Boží velikost, nádheru a moc. Tou
největší překážkou věřícím lidem pro vítězný život je to, že
neznají Boží velikost, nádheru a moc.
Je to třeba zopakovat? Z toho tedy vyplývá, že nejdůležitějším
úkolem člověka je poznat Boha. V Bibli čteme: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho,
kterého jsi poslal, Ježíš Krista.“ (J 17,3) Nejdůležitější je poznat
Boží velikost, nádheru a moc. Ježíš před svým nanebevzetím zdůrazňuje
svým následovníkům: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi…“ (Mt 28,18) To si máme
i my, jako dnešní Ježíšovi následovníci, připomínat - tím máme žít.
Ale nejen my. To je perspektiva, kterou Ježíš nabízí každému člověku.
Jak jsou na tom nevěřící?
Ateista uklouzne a padá
z útesu. Jak se tak řítí dolů, podaří se mu zachytit se větve malého
stromku. Visí tam, nebe nad ním, skála 300 m pod ním,a je mu jasné,
že už se dlouho neudrží. Pak ho něco napadne. „Bože!“
vykřikne ze všech sil. Ticho. Žádná odpověď. „Bože!“ zavolá znova. „Jestli
existuješ, tak mě zachraň a já slibuji, že v Tebe budu věřit a
budu k této víře vést i ostatní.“ Zase nic. Zato pak se málem
leknutím pustí, když uslyší mocný hlas, dunící po celém kaňonu. „To
říkají všichni, když mají na kahánku.“ „To ne, Bože, ne!“ křičí
a snaží se rozdmýchat jiskérku naděje. „já nejsem jako ti druzí. Vždyť
já už jsem vlastně věřit začal, sleduješ? Hned jak jsem uslyšel Tvůj
hlas na vlastní uši. Teď už ti jen stačí mě zachránit a já provolám
slávu Tvého jména do všech konců světa.“ „Dobrá,“ ozve se Hlas.
„Zachráním tě. Tak se pusť.“ „Mám se pustit?“ vyjekne
rozčileně ubožák. „Máš mě snad za blázna, nebo co?!“
Tento příběh ilustruje to, co je společného
všem nevěřícím, pochybovačům i hledajícím - strach udělat krok tam,
kam nevidím, pustit se, když pode mnou je 300m hluboká propast… My to
chceme mít předem vykalkulované, jisté, přehledné – kde jde o život,
tam se přece nedá riskovat, nebo snad ano? Ale poznat Boží moc - to
lze až v životě, v praxi, v konkrétní situaci, „na útesu“.
O tom se nedá jen vyprávět – to je asi jako byste chtěli někomu vyprávěním
přiblížit chuť nějaké středomořské speciality. Bůh má řešení pro každý tvůj problém - dokáže
změnit pokažený život. Život chronického recidivisty či závislého narkomana.
I pro tebe má připravenu cestu. Ale Bůh chce s tebou prožívat i
tvoji radost, chce ti dát poznat pravou radost, radost v plnosti.
Od Boha lze prostě čekat výjimečné věci. Jde jen o to, jestli ho k tomu
pustíme... „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi…“, říká vzkříšený Ježíš.
A co věřící? Tak jako nevěřící, míváme i my věřící stejný
problém neznalosti Boží moci. Máme často těžkosti s pochopením
toho, že Bohu je dáno vše!!! V naší malé víře jsme Boží moc schopni
očekávat kdekoli jinde (ve třetím světě, mezi misionáři v dalekých
krajích…), jen ne v našich životech. Ve své nevěře (malé víře)
se také lekáme třeba jen zdánlivého nebezpečí. I my věřící často propadáme strachu a zmatku,
protože tak málo známe Boží moc. Spoléháme příliš sami na sebe a neuvědomujeme
si, že Bůh o nás ví, je nablízku a je připraven jednat v náš prospěch.
V jisté vesnici měli kněze, byl to svatý muž, a tak kdykoli lidé byli v nesnázích utíkali k němu o pomoc. On se pak vždy odebral do lesa na jedno zvláštní místo a odříkal zvláštní modlitbu. Bůh pokaždé jeho modlitbu vyslyšel a vesnici pomohl. Když zemřel, lidé v nesnázích utíkali o pomoc k jeho
nástupci. To sice nebyl svatý muž, ale znal tajemství onoho místa v lese
a znění té modlitby. Řekl tedy: „Pane, ty víš, že nejsem svatý muž.
Ale kvůli tomu bys mým lidem nikdy nepřihoršil, že ne? Poslechni si
tedy mou modlitbu a stůj při nás.“ Bůh jeho modlitbu vyslyšel a vesnici
pomohl. Když i ten umřel a lidé se ocitli v nesnázích, šli
požádat o pomoc jeho nástupce, který znal sice modlitbu, ale ne místo
v lese. Řekl tedy: „Co ti záleží na místech, Pane? Copak tvá přítomnost
neposvěcuje kterékoli místo? Poslechni si tedy mou modlitbu a stůj při
nás.“ A Bůh znovu jeho modlitbu vyslyšel a vesnici pomohl. Pak i ten umřel, a když se lidé ocitli v nesnázích,
šli požádat o pomoc jeho nástupce, který neznal ani místo v lese
ani modlitbu. Řekl tedy: „Jistě ti nejde o přesné znění, Pane, ale o
upřímnost prosby člověka, který je v nesnázích. Vyposlechni si
tedy prosím mou modlitbu a pomoz nám.“ A Bůh znovu jeho modlitbu vyslyšel
a vesnici pomohl. I tento muž zemřel, a když se lidé ocitli v nesnázích,
obrátili se na jeho nástupce. Ale tento kněz víc hleděl na peníze než
na modlitbu, a tak vždycky Bohu řekl: „Co jsi to za Boha – ačkoli jsi
schopen hravě řešit problémy, které jsi beztak sám zapříčinil, přesto
odmítáš hnout prstem, dokud před tebou nepoklekneme a nezačneme úpěnlivě
prosit? Víš co, dělej si s těmi lidmi, co chceš.“ A pak se vrátil
k tomu, co měl zrovna na práci. A Bůh opět jeho modlitbu vyslyšel
a vesnici pomohl.
Jaký
je vlastně Bůh? On říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi…“
Víte to?
Počítejme v našich životech – životě víry
i v osobním životě - s B. vítězstvím Bůh je vítězem, i když
to ještě nemusí být vidět! Tak ve Starém zákoně Bůh stále opakuje izraelitům
na poušti: „Dal jsem vám tuto zemi, je vaše, jděte tam.“ Ale Izraelci
říkají: „Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země,
která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili,
jsou muži obrovité postavy, viděli jsme tam zrůdy… a zdálo se nám, že
jsme nepatrní jako kobylky…“ (Nu 13,32n) Bůh je vítěz – „Je mi dána veškerá moc na nebi
i na zemi…“ Víte to? Poznali jste to? Žijete tak?
Nová perspektiva Ale je ještě jedna rovina, ve které se projevuje
Boží velikost, nádhera a moc. Mnozí věřící často zdůrazňují, že satan
(Boží odpůrce) je vládce tohoto světa. Ano, to skutečně čteme v Písmu,
o tom hovořil Ježíš, když chodil po tomto světě. Ale vzkříšený Ježíš
mluví jinak: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ Ježíš Kristus na kříži porazil satana, vzal
mu jeho panství takže mu už nic nepatří, na nic nemá nárok. Všechno
je Boží, všechno je Kristovo – a Bůh chce, abychom to věděli, abychom
podle toho žili. Už nemusíme říkat: „Na tuhle oblast života Bůh nemá
nárok, toto je příliš světské, málo duchovní, nebo naopak příliš tělesné…“
Ne – Bohu patří vše, celý svět. Ve všem máme hledat Boží moc a Boží
slávu – vším jej máme oslavovat, všechno využít pro Boží slávu. To, co je na světě, většinou není automaticky
dobré nebo špatné – spíše záleží na tom, jak to používáme a proč to
děláme. Kolikrát v historii křesťané dávali ruce pryč od nejrůznějších
oblastí života – protože byly málo duchovní a příliš světské – a dnes
k nim namnoze jako křesťané nemáme co říct… Jak často jsme se jako
věřící zbytečně uzavírali a oddělovali? Například v oblasti umění: výtvarné
umění – to je modlářství, říkalo se. Hudba – nesvaté nástroje a rytmy,
tanec – ten je hříšný, divadlo - příliš povrchní, móda a estetika vůbec
– to je marnost atd. Nebo oblast techniky – skutečně stojí věda a víra
v protikladu!? Nebo oblast tělesných vztahů mezi mužem a ženou
– to je přece příliš tělesné a hříšné… Jsem přesvědčen, že i toto je důvodem, proč
jsme dnes zde na Art Sesionu. Chceme znovu přijímat Boží moc do našich
životů. S vědomím Boží moci chceme Boha oslavovat – nejen dnes,
ale v celém našem životě. A s vědomím Boží moci se chceme
také otvírat druhým, tomuto světu.
|
©
Mládežnická akce Církve adventistů sedmého dne "ART Session"
vedoucí mládeže: petr.oravec@mladez.net , webmaster: webmaster@loder.cz, |